Nacházíte se na webu pro ročník 2013. Hledáte web aktuálního ročníku projektu 72 hodin?

Patroni projektu 72 hodin - Ruku na to!

Honza Weber, mistr hakisacku a freestyle footballu

Honza Weber, mistr hakisacku a freestyle footballu Proč si se rozhodl podpořit projekt 72 hodin?

S projektem 72 hodin mám zkušenosti již z loňského roku a viděl jsem co lidé zvládnou za tento časový úsek dokázat když opravdu chtějí, a proto jsem ani na chvíli naváhal. Podle mého názoru je to jeden z nejsmysluplněj­ších projektů u nás a doufám, že se ho zůčastní co nejvíce dobrovolníků!

Patronem 72 hodin jsi byl i vloni, jak jsi vnímal zahájení a celý projekt?

Vloni jsem byl hodně zvědavý jak bude celý projekt vypadat a jaké bude mít výsledky. Potěšilo mě kolik dobrovolníků se 72 hodin zúčastnilo a kolik užitečné práce dokázali vykonat. Celý den jsem strávil na stanovišti u metra Florence, kde jsem v průběhu dne vystupoval a viděl jak se jeho okolí postupně proměňuje k lepšímu, bylo to fantastické!

Co se podle Tebe dá stihnout za 72 hodin?

72 hodin je obrovské množství času, záleží však na člověku jak tento čas využije. Někdo ho dokáže přeměnit k něčemu úžasnému a především užitečnému a někdo stejně dobře promarnit. Já doufám, že převahu bude mít letos první zmíněná varianta :)

Jakou máš ty sám zkušenost s dobrovolnictvím?

Ano, často pořádáme nejrůznější druhy freestylových aktivit, jako jsou například návštěvy dětských domovů, které jsou založené právě na dobrovolné bázi. Kromě toho pravidelně vystupuji na nejrůznějších dobročinných a charitativních akcích. Pro každého by mělo dobrovolnictví hrát v životě alespoň malou roli.

Kdo je to Honza Weber
Honza je 7mi násobným a aktuálním mistrem světa a 5ti násobným mistrem Evropy ve Footbagu, jinak známému jako Hackysack. Tomuto modernímu sportu se věnuje od roku 2001 a během své kariéry má na kontě účast na 200 profesionálních soutěžích a přes 2500 veřejných vystoupení ve více než 15ti zemích světa. V roce 2010 přidal mezi své profesní činnosti i Freestyle fotbal, další z kategorie netradičních sportů, ve kterém již dokázal zvítězit i na mistrovství České republiky. Od roku 2004 byl Honza hostem nejrůznějších zábavních i sportovních televizních pořadů po celém světě a také je semifinalistou talentové soutěže ČR z roku 2010. Je držitelem desítek českých i světových footbagových a Freestyle fotbalových rekordů a vymyslel i mnoho nových triků v obou sportech. Stal se i předlohou online footbagové hry „Shred Sessions“ a mobilní aplikace „Footbag Frenzy“


Barbora Vida Kolářová, modelka

Barbora Vida Kolářová, modelka

Proč si se rozhodla podpořit projekt 72 hodin?

Jako modelka jsem byla oslovena mnoha charitativními projekty, ale ne všechny vždy byly opravdu pro dobrou věc. Po jisté době jsem si začala vybírat a jsem velmi ráda, že jsem byla oslovena podpořit právě projekt 72 hodin. Nejsou to jen slova, ale je to opravdová pomoc, která je vidět.

Patronem 72 hodin si byla i vloni, jak si vnímala zahájení a celý projekt?

Minulý rok byl pro mě projekt v plenkách a přesto plný inspirace a dobrých skutků. Moc se těším, co přinese tento rok.

Daří se ti ve tvém pracovním vytížení najít chvilku času i pro dobrovolnické projekty?

Snažím se! Mám za sebou i hodně vlastních akcí a ze své vlastní zkušenosti vím, jak je to časově a i finančně náročné. Ráda podpořím projekty, které mají opravdu smysl.

Dorazíš i letos na zahájení projektu?

V tomto ročmíku se těším na další a nové podněty, jak projekt vylepšit a posunout a určitě dorazím.


Alice Nellis, režisérka

Alice Nellis, režisérka

Co se podle Vás dá stihnout za 72 hodin?

Změnit život, udělat něco, co bude přinášet užitek nejméně dalších 72 let, natočit krátký film, vyplít a okopat zahradu, pustit se do něčeho, co nás pak může bavit po zbytek života. 72 hodin je spousta času a na druhou stranu, je to jen 72 hodin – to je doba, po kterou vydrží člověk popohánět sama sebe vůlí a odhodlání.

Co Vás napadne, když se řekne dobrovolnictví?

Práce ze které mají užitek druzí a radost vy.

Proč by podle Vás měli lidé dělat něco dobrovolně?

Protože když to dělají nedobrovolně, nemají z toho radost.

Máte osobní zkušenost s dobrovolnictvím? Pokud ano, tak jakou?

Mám několik charitativních organizací, se kterými spolupracuji – například poradna pro Náhradní rodičovství v Litoměřicích nebo Růžový krokodýl. Většinou se snažím přispět prací, které aspoň trochu rozumím – něco natočit, nafotit nebo napsat. Nebo pomoci zorganizovat.

Co je největším přínosem projektu 72 hodin – Ruku na to!, který jste se rozhodla podpořit?

Na první pohled je to samozřejmě vykonaná práce, ale myslím, že ještě důležitější je sama zkušenost a možnost, že tato zkušenost zúčastněné ovlivní do budoucna.

Co Vám pomáhá při zdolávání každodenních radostí a starostí?

Vědomí, že všechno je dočasné – tudíž i starosti – a že každá radost se počítá. A když už se mi do něčeho opravdu nechce, snažím si představit, o co víc se mi do toho nebude chtít, když to odložím. Protože pak mě to bude stát nejméně stejné množství nálady, ale ještě se k tomu přpočítá ten pitomý pocit toho, že máte nějaký rest.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíš?

Na motta mě moc neužije. A jedno mám docela ráda – ten most přejdeme, až tam budeme. Snažím se přecházet mosty, u kterých se právě nacházím, a ne ty, které jsou ještě za horami.


Jenovéfa Boková, herečka

Jenovéfa Boková, herečka

Co se podle Tebe dá stihnout za 72 hodin?

Zaleží na tom, kde se člověk nachází a v jaké životní situaci stojí. Když to beru ze svého osobního pohledu, tak sama vím, že někdy za 72 hodin neudělám skoro nic jen se válím, přečtu si hezkou knížku a nic se nezmění. Naopak někdy se během pár hodin obrátí celý Váš život naruby. Co se týče pomáhání, myslím, že toho jde stihnout opravdu hodně, i když třeba jde jen o maličkost, jako například udělat dítěti radost, opravit někomu postel, a tak dále a tak dále.

Co Tě napadne, když se řekne dobrovolnictví?

Dobrovolnictví pro mě znamená, že ještě stále existují lidé, kteří dokáži pomáhat lidem, „jen“ kvůli tomu, že jim udělají radost a sami z toho mají „jen“ dobrý pocit. Tyhle lidi opravdu moc obdivuju a doufám, že jednou taky ze mě bude opravdový dobrovolník.

Proč by podle Tebe měli lidé dělat něco dobrovolně?

Aby si lidé uvědomili, že ne všechno se měří jenom penězi, že nejkrásnější je vidět dětský smích, nebo babičku, která Vám poděkuje, že jste ji pustili sednou. Máte z toho jen ten krásný vnitřní pocit, který Vám nikdo nikdy nevezme.

Máš osobní zkušenost s dobrovolnictvím? Pokud ano, tak jakou?

Bohužel i když se několik let přemlouvám, ať už začnu pořádně docházet například do nějakého dětského domova nebo domova důchodců, zatím se mi to bohužel nedaří. Prozatím jsou to jen takové drobnosti, jako například že dáváme oblečení do domu Matky Terezy pro sociálně slabé. Vzhledem k tomu, že dělám hudbu, tak jsme s kamarádkami hráli pro nadaci Mamma help, která pomáhá ženám se vypořádat s nemocí rakoviny prsu. Hrály jsme několikrát na jejich srazu a jejich úsměvy a chvíle kdy s námi šťastně zpívaly nám nikdo nevezme. Byla jsem i v Rumunsku v kraji Rovensko, kde bydlí Čeští obyvatelé a se sestrou jsme tam pořádaly takový malý workshop pro děti.

Co je největším přínosem projektu 72 hodin – Ruku na to!, který ses rozhodla podpořit?

Že ukazuje mladým lidem, že dobrovolnictví není žádná nezábavná činnost, ze které nemáte ani žádný výdělek. Naopak ukazuje, jak smysluplně trávit čas a naučit se pokoře a snaze pomáhat ostatním.

Co ti pomáhá při zdolávání každodenních radostí a starostí?

Mě často pomáhá si o věcech popovídat, nebo si předčíst nějakou hezkou knížku a samozřejmě mě jako milovnici zvířat rozveselí tahle krásná stvoření. Taky mě ale rozveselí drobnosti, například když vidím, že nějaká slušnost mezi lidmi ještě nevymizela a že se lidé umí omlouvat a usmívat jeden na druhého.

Máš nějaké životní motto, kterým se řídíš?

Nikdy se nad nikoho nepovyšovat a nikdy se před nikým neponižovat…a hlavně se z ničeho nezbláznit, je to jenom život.


Filip Cíl, herec, moderátor

Filip Cíl, herec, moderátor Herec Filip Cíl podporoval projekt 72 hodin již v roce 2012, kdy sám zrealizoval 2 projekty. Jednalo se o basketbalové turnaje pro děti z dětských domovů, do kterých se zapojil také herec Ivan Trojan, či hráči extraligy basketbalu.

Proč si se rozhodl podpořit projekt 72 hodin?

V dnešní době není slovo „dobrovolnictví“ zrovna dvakrát v módě. Většina lidí se žene za prací, za kariérou, staví domy, zakládají rodiny… zakládají se firmy a společnosti, všude spousta akcí, byznysu a PENĚZ. Přitom Prahu máme rozrytou jak po nájezdu buvolů, silnice máme ucpané náhradní dopravou X1 až nevím kolik a tomu všemu se smějí sympatičtí Vietnamci, kteří již v tuto chvíli ovládají půlku trhu v Praze. Všechno pod hlavičkou PENĚZ! Když jsem se vloni dozvěděl o projektu 72 hodin, přišlo mi poměrně snadné někomu pomoci. Rád jsem pomohl České radě dětí a mládeže s propagací projektu a pak také zrealizoval basketbalové turnaje. Myslím s, že nezjištná pomoc je velmi důležitá nejen pro ty, kterří to potřebují, ale také pro okolí. Dá se tím totiž ukázat i ostatním, aby se také zapojili.

Budeš projekt podporovat i v letošním roce?

Ano, samozřejmě, projekt podpořím i v tomto roce. S kamarády jsme založili občanské sdružení Chapadýlko a do projektu se s ním zapojíme. Chystáme jakýsi nepřetržitý maratón dobrovolnických akcí, uvidíme, zda se nám to podaří zorganizovat.


Partneři 72 hodin:

MŠMT Geis Global Logistics Adam DOX Cinema City Radio Hey! Praha Praha 14 Alkyton